středa 20. května 2015

Proč jedu zrovna na Bali a Jávu

V minulém, úvodním cestovatelském článku jsem se s vámi podělila o cíl mojí letošní dovolené. A proč patří zrovna Bali a Jáva mezi moje vysněné destinace, co tam chci dělat a co vidět, to si přečtěte dnes!

Na úvod chci říct, že vyrážíme až přibližně za pět měsíců, proto toho zatím o Indonésii tolik nevím a moje představy a plány jsou jen mlhavé.


Proč Bali a Jáva?
Základem všeho byla myšlenka, slib, přání, že letos vyrazíme mimo Evropu a užijeme si exotiky. Původně to mělo být už v prosinci nebo lednu, ale přimotala se do toho spousta jiných starostí, takže jsme plány odložili na neurčito. A pak v březnu se objevily levné letenky na Jávu. Před očima se mi objevil chrám s kamennými zvony a sochami Budhy - úžasný Borobudur - a já věděla, že tam chci. Jinak jsem toho o Jávě moc nevěděla a tak jsem rychle hledala základní informace, hlavně o podnebí a období dešťů. Tomu jsme se chtěli samozřejmě vyhnout. Po zjištění, že období sucha trvá zhruba v rozmezí mezi dubnem a říjnem, tedy v době, která byla celá před námi, bylo rozhodnuto. Chceme letět na Jávu!

A jak se k tomu přimotalo Bali? Jednoduše. Letenky, které jsme chtěli koupit byly open jaw s příletem na Bali (Denpasar) a odletem z Jávy (Jakarta). To, že jsme je nakonec koupit nestihli a letíme úplně jinak, je už věc druhá. Bali tedy původně byla jen taková povinná zastávka před přesunem na vysněnou Jávu. To už momentálně úplně neplatí, protože při pročítání dalších článků o Indonésii se najednou zdálo, že tenhle ostrůvek má taky hodně co do sebe, a neměli bychom ho jen tak minout.


Jaký je tedy plán?
Momentální představa je taková, že poté co přistaneme v Denpasaru na Bali, se během tří týdnů pokusíme trochu procestovat tenhle ostrůvek a zvládnout také východní část Jávy zhruba po Yogyakartu. 


S tím, že základní cíle zatím jsou:
sopka Kawah Iljen
Yogyakarta - chrámy Borobudur a Prambanan
rýžová políčka a některé chrámy na Bali
Ubud 

a co bychom ještě v Indonésii chtěli vyzkoušet:
místní jídlo z ulice
surfování na Bali

Předpokládám, že tenhle seznam bude časem růst a zvětší se možná několikanásobně. Než vyrazíme určitě si stanovíme alespoň základní itinerář, abychom na místě zbytečně nemuseli ztrácet čas plánováním přesunů. Teď nás ale čekají prozaičtější úkoly jako je očkování a obnovování pasů. 

Příště bych ráda napsala o tom, jak jsme koupili letenky za super cenu a jaký zajímavý stopover nás cestou čeká. Máte někdo nějaký tip, co bychom na naší cestě neměli vynechat? Budu moc ráda za každé doporučení!

Užívejte si plánování svých cest, Tril

středa 6. května 2015

Mám horečku! Hokejovou.

Každý rok v květnu to se mnou dopadá stejně. Bývám hrozně zaneprázdněná a nemám na nic čas. Kvůli pracovnímu vytížení nebo jarnímu výletování? Ale kdeže! Můj život se na čtrnáct dní podřizuje programu mistrovství světa v hokeji. 

Pokaždé se na turnaj strašně těším a odpočítívám dny a hodiny do začátku. Letos celá tahle obsese dosáhla dalšího levelu. Mistrovství se koná a u nás a tak nastal čas splnit si další ze snů - vidět nějaký zápas na živo. Jak velká mission imposible to bude, by mě nenapadlo ani ve snu. Po zveřejnění cen lístků mi trochu spadla brada, ale když musíš, tak musíš! Samozřejmě jsme si nejvíc přáli lístky na atraktivní duely se Švédskem nebo Kanadou. V den zahájení prodeje jsme byli na minutu přesně připravení u počítačů nakupovat lístky. Bohužel už nebylo co kupovat, systém se pod náporem hroutil a my nesehnali nic. A tady by mohl celý příběh skončit. Ale...

... když něco moc chceš, celý vesmír se spojí, aby ti to splnil. Trávila jsem spoustu času vysedáváním u počítače a číháním na propadlé rezervace. Šla bych na jakýkoliv zápas českého týmu. A pak po několika dnech, když jsem na rezervační stránku klikla už jen ze setrvačnosti, to tam bylo. Volné lístky na utkání Česko-Kanada! Srdce se rozbušilo, tep byl až u stropu a já zuřivě naklikala vysněnou rezervaci. Myslela jsem, že je to jen nějaká chyba. Tomu, že mám lístky jsem uvěřila, až když mi je druhý den na poště vytiskly.

Pondělí 4.5.2015 20:15. Máme na sobě dresy, vlajky namalované na tvářích a dreams come true. Atmosféra v zaplněné O2 aréně se nedá popsat! Je to všechno a víc než jsem čekala. Máme skvělá místa, pár metrů od nás bojuje Jaromír Jágr a všichni ti kluci, které znám jen z televize. Dlaně mě pálí od neustálého tleskání a hlasivky dostávají taky zabrat. Je to čistá směs adrenalinu a nadšení. Ikdyž ke konci přestává český tým na Kanadu stačit, plná hala nepřestává fandit. Asi minutu a půl před koncem (přes stav 6:3 pro Kanadu) se tribuny rozvlní. Všichni diváci do jednoho skáčou a křičí "Kdo neskáče, není Čech!". Mám na tváři úsměv od ucha k uchu. Sny jsou totiž od toho aby se plnily! A pro mě je důležitější sbírat zážitky než věci.



 

Prosím v příštích jedenácti dnech mě neruště. Nemám čas! :)

Žijete hokejem nebo je vám celé mistrovství jedno?

Užívejte hokejovou atmosféru, Tril