Dlabání dýně

... je činnost, na kterou jsem si letos vyhradila čas už počtvrté za sebou, takže by skoro bylo vhodné nazvat ji tradicí :) . Před třemi lety jsem si dala velkou práci a ze zápraží na mě koukaly dvě kočičky, vloni klasická dýně s obličejem a letos mám netradiční lucernu. Chtěla jsem něco jednoduchého a odlišného, a tak vznikla tahle moje letošní podzimní ozdoba. Dýně jsou teď v obchodech, kam se člověk podívá, ale tahle je opravdu MOJE.  Vlastnoručně zasazená, vypěstovaná, sklizená, vydlabaná a taky snězená.

 

Halloween nebo Samhain

 

Jsou svátky připadající na noc mezi 31. říjnem  1. listopadem. První zkomercializovaný anglosaský, druhý původní keltský. Oba se točí kolem duchů a hranice mezi světem živých a mrtvých, která má být v tuto noc vůbec nejtenčí. 

Název Halloween vychází z anglického All-Hallows-eve, (Předvečer Všech svatých) a děti během něj chodí v kostýmech od domu k domu s pořekadlem Trick or treat (což by se dalo volně přeložit jako Koledu, nebo vám něco provedu) a dostávají sladkosti.

Původní Samhain mi oproti tomu připadá o dost magičtější. Pro Kelty konec října znamenal konec starého a začátek nového, byl to předěl mezi štědrým letním obdobím a nadcházející zimou. Na 1.listopad proto připadal nový rok. Celá předešlá noc, ale byla mystická. Keltové věřili, že v tuto noc se otevírají brány mezi světem živých a mrtvých, že duchové mohou vstupovat do našeho světa a lidé zase do podsvětí. Aby duchové nalezli cestu domů, zapalovali jim prý lidé svíčky nebo lucerny vyřezané z řepy. Možná ano, možná ne, kdo ví. Jiná verze totiž říká, že Keltové právě večer 31.října zhasínaly všechny ohně jako symbol končícího starého roku a 1.listopadu přivítali Nový rok zapálením ohňů čerstvých.

Já svůj ohýnek v oranžové lucerně zapálím poslední večer v říjnu, a protože bude vzduch plný magické energie, budu doufat ve splnění tajných snů.

Užívejte si tajemnou podzimní atmosféru, Tril

 

Pátek k zamyšlení IV.

Pro dnešní den jsem si vypůjčila citát z fcb stránek portálu cestujlevne.com (kdo neznáte, vřele doporučuju). Jeho autorem je norský mořeplavec a dobrodruha Thor Heyerdahl. Inspirující člověk a silná myšlenka.

Tril

Návrat z Indonésie a krutá realita

Musela jsem si nechat pár dní odstup, abych si urovnala všechny myšlenky, které se mi honily hlavou bezprostředně po návratu z Indonésie. Kdybych psala článek hned po příletu, asi by byl hodně negativní. Protože když se vrátíte z vysněné cesty zpátky do všední reality je to prostě smutný a těžký.

Oproti Indonésii mi všechno tady připadalo nudný, šedý a nezajímavý. Ráno jsem jela do práce a nikde na silnici jsem neviděla jedinej skútr, přitom v Indonésii jich bylo víc než aut. Šla jsem do krámu, mango stálo 40 Kč a bylo úplně nezralý, přitom v Indonésii chutnalo tak dokonale a stálo asi desetkrát míň. Lidi na ulici byli bez výrazu a uspěchaný, přitom v Indonésii se skoro každý usmíval. Všechno bylo tak nějak moc normální a organizovaný. Chtělo se mi brečet.

Stejně se mi pořád stýská. Ne, Indonésie není dokonalá, vlastně je dokonalosti na hony vzdálená, ale zapůsobila na mě silně. Tři týdny tam změnily můj pohled na naší každodenní realitu dost  výrazně.

A v čem? Nikdy mi naše společnost nepřipadala tak děsivě konzumní jako právě teď. Vidím, jak moc lpíme na materiálních věcech, jak moc jsme často povrchní, jak moc nedůležitých věcí potřebujeme k životu.  Jáva a Bali pořád patří mezi rozvojové země a lidé tam kolikrát žijí tak skromně, že si to ani nedokážeme představit. Zvláštní na tom ale je, že přesto vypadají šťastnější než my.

Nakonec přizpůsobit se a být o hodně skromnější jsme tam dokázali být i my. Měla jsem s sebou jen šestikilovou krosnu, kde bylo jen úplně to nejnutnější a vážně mi nic nechybělo. Devatenáct dní v kuse jsem se nenamalovala  a vůbec jsem si nepřipadala divně. Každý den jsem jedla rýži nebo rýžové nudle a pořád mi obojí chutnalo. Uskromnit se bylo vlastně strašně osvobozující.

Do téhle naší české reality jsem si tak z Indonésie, kromě tisíce zážitků, přivezla i trochu skromnosti a pocit, že k životu nepotřebuju celou skříň čistého oblečení, tři police kosmetiky a plný nákupní košík ze supermarketu. Nejdůležitější a penězi neocenitelný jsou zážitky. Ale to už jsem věděla.

A jaké celé ty tři týdny na druhé straně zeměkoule byly? Stay tuned…